Podle mnohých je to právě Řecko, kde najdeme nejkrásnější pláže a zátoky Evropy. A jakkoliv může být slovíčko „nejkrásnější“ relativní, kus pravdy v tomto hodnocení asi ukryt bude. V Řecku je totiž takříkajíc z čeho brát. Ostrovů tu najdeme více než tři tisíce, z toho asi 160-170 trvale obydlených. A pak tu samozřejmě máme pevninu včetně mnoha poloostrovů, z nichž největší je známý Peloponés. Mimochodem věděli jste, že celková délka řeckého pobřeží dosahuje více než 15 000 km?

Kréta, jak ji zná málokdo

Netradičním, ale vzrušujícím cílem nezávislých cestovatelů může být největší řecký ostrov Kréta. Nabízí překrásné pláže, z nichž řada zůstává liduprázdných i během hlavní sezony, hory dosahující výšky téměř 2500 metrů, starobylá městečka s neopakovatelnou středomořskou atmosférou a také skvělou kuchyni. A největším devizou ostrova je, že tohle všechno můžete zažít během jednoho dne! Takže kam se vydat?

Pestrobarevná pláž Elafonisi

Pokud se podíváte na fotky pláže Elafonisi, bude na vás působit až kýčovitě. Pláž hraje nebývalou směsicí barev od tyrkysově modré až po sytě růžovou; stačí se jen na chvilku zadívat a možná nebudete věřit Google mapám, že něco takového nejenže lze najít v Evropě, ale dokonce tam i člověk dojede autem (i obytným) z Česka. Nutno ale jedním dechem dodat, že pláž je během sezony velmi exponovaná. Za nás jde o místo, které by člověk viděl měl. Bohatě ale postačí jednou. Každopádně až k Elafonisi lze dojet autem. Je ale třeba počítat s tím, že jde o nezpevněnou cestu. Takže k tyrkysu spěchejte pomalu a s notnou dávkou opatrnosti.

Nespoutané jižní pobřeží

Zatímco severní pobřeží, na němž se nacházejí největší města Heraklion a Chania, je turističtější a nabízí více infrastruktury, jih Kréty působí mnohem rurálnějším a malebnějším dojmem. Na řadě míst máte pocit, že se zastavil čas. Zcela běžně tu spatříte kozy promenádující se po silnici a obstarožní pick-upy sápající se do prudkých stoupání s korbou naloženou takovým množstvím nákladu, na které by si našinec objednal Tatru. Je třeba se připravit na to, že je podstatná část jižního pobřeží Kréty kamenitá, příp. tvořená útesy. Ale zase se můžete těšit na vesměs nádherně čistou vodu, o kterou navíc netřeba se dělit s tisícem dalších turistů (možná včetně kolegy z práce a sousedky). Zamířit můžete třeba do vesničky Sougia nebo do o něco populárnější, ale stále malebné Hora Sfakion, odkud se lze vydat na výlet lodí (mimo jiné) na nejjižnější trvale obydlený řecký ostrov Gavdos.

Když už budete v Hora Sfakion, doporučujeme vyjet nádhernými serpentinami do vesničky Anopoli nacházející se na úpatí  hory Pachnes. Ta je nejvyšším vrcholem pohoří Lefka Ori (Bílé hory) a zároveň druhou nejvyšší horou Kréty. Na vrchol vede z Anopoli značená turistická stezka. Nicméně čeká vás převýšení přes 1800 metrů a žhnoucí slunce, takže je životně důležitě vzít si s sebou spoustu vody. Na vrchol se lze vyškrábat během jednoho dne. Řada horalů si ale trek rozpůlí a přespí v polních podmínkách. Do zhruba 1500 metrů nad mořem vede silnička, jejíž kvalita se s přibývající nadmořskou výškou zhoršuje a zhoršuje. Pro terénní vozy nebo alespoň SUV je relativně sjízdná. S osobním nebo dokonce obytným autem ale štěstí nepokoušejte. Hrozí, že se auto takříkajíc sekne na břichu, nebo že se zakopete (řečeno hantýrkou těch, kteří jezdí v terénu).

Budete-li v Anapoli, dejte si tu oběd. A poté nevynechejte soutěsku Aradena Gorge s lehce adrenalinovým přejezdem mostu klenoucího se nad 138 metrů vysokou propastí. Nezapomenutelný je také pohled na dvojici minikostelíků nacházejících nad mohutnými útesy soutěsky. Místní pan farář si určitě dává hodně velký pozor na to, aby mu věřící nesešli z cesty. Už by je totiž nenašel.

Jak na Krétu po vlastní ose?

Cesta na Krétu je dlouhá. Odměnou vám ale bude jednak vlastní auto, které je na ostrově nutností, pokud chcete něco vidět. A také to, že se obejdete bez hotelů. Možností, jak se na ostrov dostat moc není, resp. ať se vydáte trajektem do kteréhokoliv severokrétského města, vyrážet budete z přístavu Pireus v Aténách. Pokud až do řecké metropole dojedete na jeden zátah (což i s obytným autem jde, pokud se střídáte v řízení), jednoznačně doporučujeme dát si tu alespoň jednodenní pauzu. Atény jsou v létě samy o sobě rozpálenou betonovou džunglí. Stačí ale zamířit kousíček na jih podél pobřeží Saronského zálivu (přes městečka Vouliagmeni, Agios Nikitas, Saronida a dále) a jste v jiném světě. Nevynechejte ani Poseidonův chrám na mysu Sounion, nejjižnějším cípu poloostrova. Nebojte se najíždění na trajekt ani orientace v přístavu. Vše je dobře značeno. Lístky lze pořídit předem online. Podobně jako na všech dalších trajektech je nutné počítat s tím, že budete muset auto během plavby opustit.

Kromě klasické trasy přes Maďarsko, Srbsko a Makedonii se do Řecka lze vydat i netradičně lodí z Itálie, a to jak z přístavů na jihu (např. Bari, Brindisi), tak ze severu (Benátky, Ancona a další). Opakované naloďování a vyloďování se určitě udělá radost dětem. Je ale třeba počítat s tím, že se cesta hodně protáhne. Plavba z Benátek do Patry trvá kolem 30 hodin!

Jedinečné Jónské ostrovy

Jónské moře omývá západní pobřeží Řecka. Najdeme v něm řadu ostrovů souhrnně označovaných jako Jónské. Nejznámější je turisticky populární Korfu. Následují Zakynthos (zde byla pořízena legendární fotka zátoky s vrakem lodi, kterou jste dost možná někdy měli na ploše svého PC), největší Kefalonia, Ithaka (tu si oblíbil jeden český pan politik), Lefkada a pak řada menších. Rádi bychom vás pozvali na poslední jmenovanou Lefkadu, která má tu výhodu, že je dostupná bez nutnosti přejezdu trajektem. S pevninou ji totiž spojuje most.

Jednoznačně doporučujeme vydat se spíše na západní pobřeží Lefkady, které je pěkné až přenádherné v celé své délce. Pro západ Lefkády je typický dobře viditelný barevný kontrast mezi tyrkysovými až nazelenalými vodami těsně u břehu a sytě tmavě modrým mořem dále od břehu. Dvoubarevnosti si všimnete ihned po příjezdu na ostrov na rozlehlé písečné pláži Agios Ioannis, která se táhne až po most oddělující ostrov od řecké pevniny. Takže vlastně po Lefkádě neujedete ani 100 metrů a už jste na pláži, na které by se klidně dala strávit dovolená. Ale pozor. To nejlepší teprve přijde.

Opravdu nádherné (a na rozdíl třeba od krétské Elafonisi nikterak přeplněné) jsou především pláže na jih od městečka Agios Nikitas – Milos, Gaidaros, Avali a Kevalikefta. Na většinu pláží vede cesta. Na Milos se ale dostanete pouze po svých, anebo přívozem z Agios Nikitas.

Dále na jih se rozkládá také nekonečná pláž Megali Petra, která má tu výhodu, že ji budete mít – i v sezoně – téměř sami pro sebe. A pokud se vydáte i do její jižní části (řekněme na úroveň vísky Chortata a dále), nejspíše nenarazíte na živou duši. Na tento úsek pobřeží se totiž nedostanete jinak než procházkou po pláži.

Krásné jsou i navazující pláže Gialos a Egremni. Zejména u druhé jmenované je ale třeba počítat s větším počtem spolukoupajících a spoluslunících se osob. Jasně, různí lidé mají různé představy a preference. I přesto ale tipujeme, že jakmile jednou okusíte Milos či Megali Petra, jinam už se vám chtít nebude.

Specifika jízdy po řeckých silnicích

Geografické poměry na řeckých ostrovech i pevnině jsou výrazně odlišné od toho, na co jsme zvyklí u nás. Ale zase tu nenarazíme na věčně „zasekanou“ dálnici a hluboké oranžovou barvou označené výmoly. Každopádně při pohybu na řeckých komunikacích je nutné pamatovat na následující:

• kilometry ubíhají jinak, tj. pomaleji. 30 km můžete jet i přes hodinu.
• obrovské rozdíly mezi vzdušnou vzdáleností a reálnou vzdáleností, kterou ujedete. Řecko je hornatá země, serpentiny jsou tu na každém kroku. Pokud jsou od sebe dva body vzdálené vzdušnou čarou 10 km, dost možná se bude přejezdový čas blížit jedné hodině.
• kameny, kozy a další překážce na cestě. Kameny (i velké) na cestě jsou běžnou realitou řady řeckých silnic nižších tříd. Na Krétě pak v horách běžně narážíte na stáda koz ve vozovce.
• do otáček fakt pomalu. Pokud se vydáte na Lefkadu luxusním 7metrovým obytným autem, budete si muset do mnoha zatáček pořádně a pomalu najíždět. V některých zákrutách (např. na sjezdu z vesničky Kalamitsi k pláži Megali Petra) budete dost možná muset i couvat. Nezapomeňte při couvání použít ruční brzdu.
• brzdit motorem. Na Lefkadě se vám to asi nestane. Na mnohakilometrových serpentinových klesáních na Krétě ale není nikterak složité uvařit brzdy. Kromě brzdění motorem je důležité na pedálu nestát dlouho, ale brzdit spíše ostře a kratší dobu.

Autokempy a stání na divoko

Řecko nabízí poměrně hustou síť kempů, kam se můžete vydat s obytným autem či karavanem. Pravdou nicméně je, že na méně navštěvovaných ostrovech bývá infrastruktura horší. Alternativou je i tzv. stání na divoko, tzn. mimo kemp. To je sice oficiálně zakázané. Všeobecně se ale toleruje a řada malebných míst k němu vyloženě vybízí. Všeobecně platí, že čím odlehlejší místo, tím nižší pravděpodobnost, že by si na vás někdo došlápl. Obrovský pozor ale na jednu věc. Jelikož je Řecko vyprahlou zemí, v žádném případě nerozdělávejte ve volné přírodě oheň. Následky totiž mohou být naprosto fatální. Podobně si dávejte pozor při parkování. Pokud možno neparkujte v místě, které je pokryto suchou trávou. Hrozí, že se od rozpáleného spodku auta vznítí nejprve tráva, pak auto a nakonec třeba několik kilometrů čtverečních plochy. Jistě, je to trochu paranoia. Ale vy přece chcete zažít parádní dovolenou, ne způsobit obrovské škody a být souzeni za žhářství.

Každopádně se ale Řecka nebojte. Je to nádherná země, v níž si každý typ cestovatele najde to své. A jsme si téměř jistí, že se jednou budete chtít vrátit.

Nemáte obytné auto? Nevadí

Pokud vlastní obytňák nemáte, rádi vám jej za skvělých podmínek zapůjčíme. Věřte, že není nikdy pozdě začít objevovat krásy nezávislého cestování.

Užijte si dovolenou naplno. Rezervujte si obytný vůz již nyní.

Máte dotaz? Neváhejte a kontaktujte nás.